Jennifer

seděla sama u velkého stolu a znechuceně se rozhlížela po sále. Prostor třicet metrů na třicet v pravidelných rozestupech zaplněný těžkými dubovými lavicemi a ještě masivnějšími stoly. Baaldova hospoda, největší v celém městě, vznikla rozbouráním stěn několika sousedících domů. Zlé jazyky tvrdily, že střecha drží jen díky tuctu zaklínadel, které musí Baald každoročně nechat obnovovat a že jednou stejně spadne. Nikomu to však nevadilo a většinou zde bylo plno. Hovor a povykování stovek hostů se slévaly v jediný nerozlišitelný šum, sál tak poskytoval větší soukromí, než se na první pohled zdálo. Pivo měl Baald poctivé a studené, obsluha byla rychlá a pěkná. Mnoho mužů sem chodilo, protože Baald zaměstnával ty nejhezčí a nejvyzývavěji oblečené servírky ve městě. Hosté je okukovali, ale nechávali je na pokoji. Dvě z pěti totiž nosily na zadečku pod sukní malý kousek látky, který byl poprášený drobnými skleněnými střepinkami dostatečně velkými na to, aby porušili kůži nenechavce, který si plácl. Střípky byly natřeny jedem, který v lepším případě způsobil dlouhodobý bolestivý otok, v horším otravu krve. Pár hostů dokonce umřelo, ale všichni se shodovali na tom, že si za to mohli sami. Baald měl totiž nad výčepním pultem pověšenou velkou tabuli s nápisem: Neplácejte holky po zadku. Pro negramotné hned k pípě umístil ceduli s vnadným ženským pozadím a přeškrtnutou mužskou rukou. Navíc to na dotaz každému návštěvníkovi trpělivě vysvětlil. Baald nestál o problémy, chtěl mít jen plný sál hostů a dostatek pěkných holek, které je budou svižně obsluhovat. Zatím mu to vycházelo.
Jennifer tady však neseděla kvůli pěkným servírkám. Byla oblečená ve vycházkovém, v jejím případě to znamenalo v kožených šortkách z jemně vydělané velbloudí kůže, které byly tak na tělo, až se jí zařezávaly mezi půlky, a v kašmírové halence bez rukávů s velkým výstřihem. Dekolt ukazoval velkou část jejích ňader a byl to pěkný pohled. Obvyklé mokasíny vyměnila za šněrovací kožené boty na polovysokém podpatku. Nebyl však tak vysoký, aby v nich Jennifer nedokázala skopnout jezdce z koně. Samozřejmě, jen pokud by to potřebovala. V uších měla zavěšené výstřední náušnice z bílého zlata s onyxem, rtěnka ladila s červeně nalakovanými nehty. Protože byla ve vycházkovém, omezila svou výzbroj na dýku v botě, útočný nůž na spodní straně předloktí, který při zběžném pohledu vypadal jako rafinovaná ozdoba, a vrhací hvězdici v opasku. Jennifer zde neseděla kvůli práci, Jennifer hledala chlapa. Hledala někoho, kdo by se jí nebál a s kým by mohla po nejbližších čtrnáct dní flámovat, chodit do divadel a šoustat. Vzhledem k tomu, že nemínila slevit ani z jednoho z požadavků, tvářila se poněkud zasmušile.