Ráno bylo slunečné,

ale chladné. Studený, lezavý vítr se hnal na každý, dobrým oblečením nekrytý, úsek těla. Darin jen naříkal a huhlal do šátku, který si převázal přes pusu. Odpoledne se však hodně oteplilo a Darin získal opět svou dobrou náladu.
“A víš ty vůbec, jak se s takovým obrovským drakem má jednat? Nesmíš se mu dívat po těle a hledat tu slabinu, o které jsem mluvil včera, aby drak nevěděl, že o ní víš. Dívej se mu pořád do těch jeho kulatých očí. Jo a hlavně buď potiše, protože takoví draci jsou větší lenoši než naše teta z vesnice. Když budeš potichu a jen mu vrazíš tvůj meč do slabiny, máš vyhráno.”
Podobnými zkušenostmi s draky všeho druhu zasypával Darin Melvina celou cestu k východní skále. Najednou se ozval praskot větviček. Normálně by Melvin zpozorněl, ale blížili se ke skále černého draka a on by se nerad nechal sežehnout zaživa, i když podle Darina draci polovinu dne prochrápou. Blížili se k hoře.