Opakuji."
Mark překvapeně zíral na ozbrojené postavy, jak se překotně hrnou k podzemním východům. Poslední vystoupila posádka bojového křižníku z rampy a zmizela stejně jako všichni ostatní kdesi v podzemí. Za několik okamžiků už nebyl na letišti kromě dvou pozemšťanů vůbec nikdo. Rozhostilo se ticho.
" Marku, máme šanci." zahlaholil Ray. " Ten křižník na rampě. Musíme pryč."
Oba vyrazili téměř současně. Ray mírně vpravo a Mark zůstával trochu pozadu. Běh mu stále ještě dělal problémy a tak s vypětím všech sil hekal a upíral oči směrem k dvěstě metrů vzdálenému bojovému křižníku. Snad právě proto si jako první všiml, že něco na temné obloze není v pořádku. Vzápětí už bylo pozdě. Na letištní plochu mezi oba pozemšťany a startovací rampu se s hromovým zavytím snesly z oblohy tři létající stroje, ze kterých se začaly překotně hrnout tmaví ozbrojenci. Ti postupně zaujali své pozice v každém větším stínu, kde se mohli skrýt.