ALEGORIE

A bylo ráno, když Bůh stanul před svými dvanácti dětmi a vložil do každého z nich semeno lidského žití. Děti k němu přistupovaly jedno po druhém,
Aby přijaly své dary.

Tobě BERANE, dávám jako prvnímu své sémě. Máš tu čest je rozsévat. Každé semínko, které zaseješ, ať se v tvé dlani milionkrát rozmnoží. Nebudeš mít času vidět semeno růst, neboť všechno co zaseješ, zrodí opět nové, které musí být zasazeno. Budeš první, který pronikne mojí myšlenkou lidským duchem. Ale tvým úkolem není ani se této myšlence přiblížit, ani tázat se na ni. Tvůj život je čin a jediný čin, který ti ukládám jest: Začni tím, že oznámíš člověku mé stvoření. Za tvou dobrou práci ti daruji cnost sebeúcty.

Tobě BÝKU, dávám sílu něco z tohoto mého semene vytvářet. Tvůj úkol je veliký a vyžaduje mnoho trpělivosti, protože musíš vždy dokončit započaté – sice bude semeno odváté větrem. Tvým úkolem není tázat se po příčinách, nebo měnit své mínění v půli cesty, ani spoléhat se na druhé v tom, co od tebe žádám. Za to ti daruji sílu. Užívej jí moudře.