bylo chladno,

vydechovaný vzduch kondenzoval hned u úst a neustále je obklopoval jemný opar páry a drobných kapiček vody. Nazelenalá hladina splývajících s temnotou vypadala pořád stejně, zdálo se, že se přes veškerou svou snahu vůbec nehýbou z místa.
"Ostrov, pokud oči naše neklamou, vidím." pronesli do ticha Rex s Texem.
Skutečně, na hranici dosvitu reflektoru spatřili černou skvrnu porušující dokonalou linii nekonečné hladiny. Jennifer si přehodila kuš do ruky, rotační kanóny naříkavě zabrumlaly a po několika zakolísáních nabraly správné otáčky.