Dno

začalo stoupat, po pár metrech se dostali na souš. Před nimi se jako obrovská kamenná masa tyčila sto metrů vysoká zeď pevnosti a v ní jako zlaté slunce zářila obrovská bronzová brána. I zdálky rozeznávali komplikované reliéfy zdobící celou kovovou plochu. Estehasy si je dlouho soustředěně prohlížel. Připadalo mu, že se jejich obraz mihotá a tetelí podobně jako vzduch nad kamennou cestou za horkého letního dne. Úkosem zkontroloval Risnera. Čaroděj byl bledý jako stěna a nekontrolovaně se chvěl.
"To není možné," proklouzlo mu mezi sevřenými rty.
"To není možné a je to proti přírodě!"
"Kdo to postavil?" zašeptala Linda.