Jdeme!

Otevřela dveře a zase je rychle přibouchla.
"Jsou i v chodbě, nejméně čtyři!."
"Než, probudí se oni ,chvíle času , třeba jim je."
Tex mluvil přerývaně a s odmlkami, jako by mu dělalo potíže doplňovat slova, které za něj dříve říkal jeho bratr.
"Naše být to výhoda. Projdeme."
Se smutným úsměvem si vzal do jedné ruky svůj a do druhé Rexův kanón a otočil se ke dveřím. Jennifer nevěřila, že jeden člověk může manipulovat dvěma tak těžkými zbraněmi současně, ale Texe jejich hmotnost očividně vůbec nezajímala.
"Otevřete paní má? Neb plné ruce práce mám." promluvil k Jennifer.
Jennifer se zachvěla. Jeho oči byly mrtvé a zdálo se, že hledí skrze ni někam daleko.
"Půjdeme za tebou a budeme dobíjet ty, kteří zůstanou."