Drak Alerneus se s tichým skřípáním svých kožovitých křídel vznesl na oblohu. Byl po vydatném obědě a teď si hledal vhodný zákusek. Náhle zahlédl jít po cestě dva lidi. Už už se na ně chtěl vrhnout, když si všiml statné laně, hopsající z lesa. Protože měl jeden z lidí kovové brnění, rozhodl se ulevit svým zubům spíše na mladé lani. Brzy bylo slyšet spokojené křupání kostí, které by se také mohlo podobat křupání větviček, vyvolaném chůzí.
* * *
Melvin se zastavil před malou cestičkou, vedoucí zcela jistě až k dračí sluji ve velké hoře.
“Tak a jsme skoro tam.”
Řekl s úsměvem Darin. Náhle se jeho stále se usmívající tvář začala šklebit do vyděšeného pohledu.