"To byla nádhera."

vydechla kněžka, odpočívající vedle Marka na širokém trůnu.
"To teda jo." potvrdil Stone a pokoušel se strhnout si čelenku z hlavy, protože ho nějaký pastevec právě obtěžoval s hříchy, na které vůbec neměl chuť. Kapitán se vzepřel vší silou o masivní opěradlo trůnu a čelenka s dusivým lupnutím náhle povolila. Mark vyjeveně zíral na drobné jehličky, které z čelenky za tu krátkou dobu vyrašily a začaly si navrtávat cestu do jeho spánků a pak možná i dál, někam do nitra jeho lebky. Temné stružky krve, které kapitánovi vyrašily na lících a pomalu odkapávaly snící kněžce na její bílý šat, svědčily o tom, že se mu to skutečně nezdá.