Tím pro něho pobyt na této planetě skončil. Energetický vír hlavního generátoru prorazil strop příčné chodby a s hlasitým lomozem ho vrhl do sálu, kde se právě rozkládala realita do hustých sítí informačních dat. Kněžky už byly dávno pryč a tak nikdo neviděl, jak se vyděšený Xer taví v chuchvalcích umělé mlhy, která rozkládala každý atom jeho živé tkáně. Němý výkřik byl mrštěn neuvěřitelnou energií systémem podzemních zářičů pryč, daleko, daleko, ke hvězdám, až na druhý konec známého vesmíru.


Na solanské kolonii v systému Delta čtyři byl stejně všední den, jako každý jiný. Operátor u transgalaktického přijímače právě dojedl svačinu a těšil se na brzský konec své nudné šestadvacetihodinové služby. A pak se to stalo.
Alarm u řídícího panelu nemohl nechat nikoho na pochybách. Systém právě absorboval data z planety, která nebyla nikdy v seznamu aktivních vysílačů. To vypadalo na průšvih. Titulek "Maximální utajení " to potvrzoval.
" To vypadá na stav nouze." Prohlásil druhý operátor, když zvedl zrak od sloupců dat z obrazovky.