"Jdeme na to." zavelela.

Poměrně dlouho jim trvalo, než snesli dolů veškerou výstroj. Asmundsenovi se pod zem očividně moc nechtělo, neustále pokukoval po okolí a úkradkem pozoroval polovinu Risnerova doprovodu, který se zatím držel opodál. Konečně měli všechno na místě. Stáli vedle nákladu, hrana šachty jim omezovala výhled, z nebe viděli jen polovinu, samozřejmě tu zataženou. Jennifer napadlo, jestli ještě někdy spatří slunce.
"Mnoho štěstí," popřál jim Risner a jeho úsměv byl ještě o poznání křivější než obvykle.
Mávl na někoho mimo jejich zorné pole.
"Krej mě," sykl Asmundsen na Jennifer
Jedním skokem se přenesl přes deset schodů, druhým vyskočil z jámy. V polovině jeho letu se pravému bodygárdovi v ruce zaleskla ocel. Asmundsen ho, stále ve vzduchu, kopl nártem levé nohy do ohryzku, druhý muž se pokusil ztrhnout Risnera dozadu do bezpečí, ale Jennifer ho bez přemýšlení střelila do břicha. Asmundsen dopadl těsně před Risnera, hadovitým záškubem zápěstí ho udeřil do spánku a shodil ho dolů. Lana zaskřípěly, prostor se zaplnil fialovou záři, Asmundsen, v okamžiku, kdy ho obklopilo pole magie, na okamžik zpomalil, ale potom se přesto vrhl dolů. Lana praskla, vychýlený půlkužel se zvrátil a udeřil do svého protějšku. Zazvonění bronzu zaznělo v stísněném prostoru jako hrom, okraj rozptýleného energetické pole je všechny srazil na zem.