Podrážděně

okřikla kadeřnici, ať dává pozor a na ex vypila sklenici vína. Obvykle bývala před akcí v lepší podobě.
Vstup do dolu, který pro ně Risner nechal otevřít, ležel mimo území města pár desítek metrů od polorozpadlých chatrčí opuštěné hornické vesnice. Těžní věž ještě stála, ale šachta byla zakryta komolým bronzovým kuželem vytvořeným ze dvou polovin přesně přiléhajících jedna na druhou. V noci pršelo, pod nohama jim čvachtalo rozbředlé načervenalé bláto. Risner přikázal gestem svému doprovodu, aby se dal do práce. Jennifer neměla schopnost magii používat, ani ji vycítit, ale dobře věděla, že bronzový pancíř zdaleka není jedinou bariérou. Kladkostroje skřípěly, háky se zaklesávaly do úchytů, kov skřípěl o kov a kužel se pomalu otevíral. Pohledem přelétla své společníky. Byli dobří, cítila to v kostech, ale přesto ji neopouštěla divná předtucha Jestliže při prvním setkání považovala Risnera za poskoka nějakého čaroděje, teď si tím nebyla tak jista. Třebaže neměl žádné formální znamení hodnosti, jeho muži se k němu chovali uctivě a Jennifer si byla jistá, že dva chlápci s prázdnými obličeji, kteří se od něj nehnuli ani na krok, jsou jeho bodygárdi. Okamžik pozorovala Estehasyho. Líbil se jí. Nevěděla proč, ale nemohla si pomoci.