"Risnere?"

Čaroděj očividně nevěděl, jak se má k Jennifer chovat. Zdálo se, že všeobecný strach ho přešel a nyní se bojí pouze jí.
"Když už tu s námi umřeš, můžeš nám prozradit pár dalších tajemství. Samozřejmě, pokud si to umírání chceš ulehčit."
Jennifer mluvila lehkým tónem, jako kdyby vtipkovala, ale čaroděj se nesmál. Ona také ne.
"Co byste ráda věděla?"
"S čím dalším se ještě můžeme počkat? Mám na mysli bestie nebezpečnější než zombie."
"To jsou všechny. Mohu mluvit jen o výtvorech mého klanu. Většinou jsou to bytosti s tělem z hmoty, která je mnohem odolnější než lidská tkáň. Živí se kamením, jsou velmi rychlé a silné, obvykle se orientují sluchem a čichem. Potom jsou tu letci, ti jsou naopak lehoučcí, téměř etéričtí. Jakmile však oběť telepaticky zaměří, vypálí ji mozek. A asi nejnebezpečnější jsou takzvaní mrtví rytíři."
"A jak vypadá takový mrtvý rytíř?" zeptala Jennifer zvláštním tónem, pohled přitom nespouštěla ze stěny před sebou.