Melvin

snad poprvé v životě poslechl Darinovu pošetilou radu. Dlouze se drakovi zadíval do očí. Jako by viděl velkou prázdnotu. Náhle si uvědomil, jak je to krásné zvíře. Jeho lesklé šupiny odrážely se stejnou intenzitou světlo, jako Melvinova čepel. Pak si uvědomil, že draka vlastně stvořil bůh pro potupu lidem, protože uměl létat, chrlit oheň a byl větší. Tak mu to v mysli našeptával nějaký hlas.
“Nechci tě zabít.”
Řekl a postavil se. Meč odhodil stranou. Náhle se rozešel k východu z jeskyně.
“Ale nepřeji si, abys naší vesnici zabíjel dobytek. Já jdu šířit to, co jsem dříve nevěděl. Drak je mocnější a mnohem starší než lidstvo, protože je nevlastním synem bohů.”