Druhými dveřmi

vešel do místnosti Ray. Podobnost androidů S.D.P.P. s lidmi byla takřka neuvěřitelná. Jeho postava byla ještě o něco mohutnější než Markova. Sympatický výraz ve tváři se mu postupně měnil až do rozpačitého. Pozorně upřel svůj hloubkový pohled na Marka. Právě postřehl výrazné změny na kapitánově obličeji v oblasti infračervené části spektra a vydedukoval, že Markovy duševní pochody nejsou v tuto chvíli zcela korektní.
Ray se na Marka usmál. "Co je ? Někdo vykradl v noci ledničku ?"
Mark neměl pro Rayovy vtipy pochopení. "Ne, ledničku ne! Tak kde jsi byl dnes v noci?"
" Hrál jsem poker s androidem vzadu u brány. Vyhrál jsem na něm dva úplně nové akumulátory. Mám je venku v tašce." odvětil Ray.
Vtom zasáhla Elsa: "Ale Marku, přeci bys nežárlil. Ty vůbec nemáš smysl pro humor."
"Proč bych měl mít smysl pro humor, když ho tu mají všichni ostatní ?" ušklíbl se Mark. Na tyto nejapné vtipy opravdu neměl náladu. Na Else mu totiž záleželo již od chvíle, kdy se poprvé setkali. Tehdy to bylo sice za dosti neobvyklých okolností a Mark byl nucen zachránit Else život i část jejího bohatství, to však pro něho nebylo to hlavní. Mark si velice cenil skutečnosti, že Elza je krásná a chytrá mladá dáma a snažil se plně vychutnat každý okamžik, který trávili společně. Elza měla na užívání života podobný názor jako on a tak by byl jejich vztah ideální, kdyby nedocházelo občas k podobným nemístným žertíkům. Alespoň Mark stále ještě věřil, že jsou to žerty.