Za mihotavého sviitu hvězd

vyprostil android Marka z těsných popruhů jeho křesla a táhl ho hustým bahnem a podivnou vegetací ke břehu. Všude kolem to žbluňkalo, kuňkalo a jakoukoliv zvukovou orientaci neesmírně ztěžovala kulisa neúnavného cvrlikání bahenních obyvatel. Ray se však dokázal orientovat i v naprosté tmmě a tak prudce zrychlil, když uviděl dva podezřelé plazy, kteří se nehlučně odlepili od břehu zamířili přímo k oběma návštěvníkům. Vyšlo to jen taktak a zadýchaný Ray uložil Marka do vlhkého písku. Sám vylezl na nejbližší strom a pozorně se rozhlédl po okolní krajině. Podél pobřeží byl absolutní klid, nikde žádné lodě ani nic podobného. Ale ve vnitrozemí ostrova plápolaly desítky velikých ohňů a androidovy sennzory pomalu zalévaly jednotlivé vlny parapsychickkých proudů jakéhosi náboženského transu. Hlubší analýzou se nezabýval a spokojen se zajištěním nouzového přistání se vrátil na pobřeží ke svému příteli. Pohodlně se opřel o nejbližší plochý kámen a trpělivě vyčkával vzdálený východ slunce.