Pohled z vrtulníku

byl skutečně úchvatný. Celý pruh pralesa v jednom ohni kolem sebe šířil husté a temné mraky štiplavého dýmu.
"Zvyšuji výšku a ztrácím s vámi vizuální kontakt, buďte na příjmu na frekvenci 47." chrmlal Xer do tlampače a prchal i se svým strojem do příznivějších podmínek. Přesto, že na Solanu je relativně méně kyslíku, než zde, zhoršené rozptylové podmínky mu rozhodně nedělaly dobře.
Na planině pod ním se mezitím rozpoutalo pravé peklo. Bojový ovoid, jehož radar nefungoval v hustém dýmu pálící se džungle zrovna nejlépe, zmateně pálil po drobných tvorech řinoucích se z pekelné výhně a používal k tomu laserové dělo, které po každém výstřelu zanechávalo v krajině několikametrové krátery. Nakonec ztratil spojení se vzdalující se rojnicí s plamenomety úplně a zůstal uvězněn v bludném kruhu vysokých hromad popela, do kterých systematicky provrtával nové a nové škvařící se díry.