"Měli jsme veliké štěstí. "

oddychl si venku Ray a vzal do náručí smějící se dívku se stříbrnou čelenkou, kterou si evidentně pro dnešek vybral.
Mark, přestože znal androidovy sklony k prozkoumávání všeho možného i nemožného včetně křehkých mezilidských vztahů se nestačil divit.
" Za rohem mám zaparkovaný modul." ozvala se rozpačitě druhá dívka. Dlouhé havraní vlasy jí jemně splývaly s přiléhavými šaty a mnohoznačný úsměv ani jiskřičky v očích nenechávaly Marka na pochybách o dalším průběhu výpravy. Mimochodem si vybavil slova kněze, který mu před každou výpravou na Elsinu prosbu zvláště kladl na srdce některé položky z desatera, které se teď právě chystal porušit. Ale co, alespoň dá jednou zapravdu té děsivé pověsti, kterou o něm roznáší Ray po všech stopatnácti patrech ústředního sídla SDPP. Tomu, že není sukničkář už nevěřila ani upjatá sekretářka nejvyššího šéfa generála Khova a jeho odměřená manželka mu dokonce při poslední návštěvě učinila takovou nabídku, že zčervenal i teď, když si na to vzpoměl.