Zpoza dveří se ozvalo enrgické zaklepání a mohutný stín promítaný skrz matné sklo výplně lucernou před vchodem dával tušit, že ten, kdo přede dveřmi stojí, má vyloženě gorilí postavu.
Elsa s sebou cukla. Tyhle nenadálé příchody klientů jí nedělaly vůbec dobře. Za těch několik let pohodlného života si zvykla, že všechno dění ve svém okolí organizovala sama, nebo se na něm alespoň výrazně podílela. Tady to bylo něco jiného. Připadala si jako hříčka v rukou osudu. I když to bylo občas docela zajímavé.
"Vstupte." pronesla nejmilejším hlasem, kterého byla schopna a zvědavě se zadívala ke dveřím. Vzápětí málem omdlela leknutím.
"Dobrý večer." do dveří vstoupil generál Khov. Usmíval se na Elsu a ta absolutně netušila, jestli sem přichází jako starý přítel, jako nadřízený jejího milého Marka a nebo jako náruživý zákazník, kterého zvědavost donutila jít se podívat na novou hvězdu podniku.
"Dobrý večer generále. Co si dáte ?" plavně se natočila k baru a vytáhla generálovu oblíbenou značku, které dával přednost na všech bujarých večírcích, pořádaných za asistence SDPP.
" Jste bystrá." usmál se Khov, který nikdy netušil, že Elsa v průběhu oslav a přípitků registruje i to, co si který z hostů nalévá. Znovu si ji prohlédl od hlavy až k patě tak důkladně, že by se i otrlá zaměstnankyně podobného podniku začervenala. S Elsou to však ani nehnulo. Zasmála se.
" To jsem. Ale jak se tak na vás dívám, nejsem si vůbec jistá, proč jste sem přišel. Že by náhodou ?"
" Ne, to ne. Já sem chodím pravidelně a tak jsem si řekl, že se za vámi stavím."
"Hmm..." odtušila Elsa. "A to mi tady slibovali absolutní diskrétnost. To je ale kšeft."
"Nic si z toho nedělejte. To vím jen já. "
" A za chvíli je tady i admirál Neumann, že jo.."