Nepřetržitý hluk náhle ustal a jen vzdálenná ozvěna od členitých ploch okolních skal vracela ještě chvíli dozvuky bouře, která zde právě utichla. Rozpálený a popraskaný povrch, na němž stále ještě spočívala kovová konstrukce androida, zničeho nic lupnul a na jeho rýhované kresbě se objevila další puklina.
" Končíme. Skliďte všechno a dolů." zakončil akci velitel a sám začal se sestupem jako první. O chvíli později byl android, nebo spíše to, co z něho zbylo, zabalen do azbestového vaku a opatrně spuštěn z útesu dolů. Kromě zdevastovaných skal a štiplavého zápachu spáleného plastexu zde nezůstallo nic, co by svědčilo o definitivním konci jednoho syntetického života, kterého byly tyto skály němými svědky. Sešplhávající solaňané se postupně změnili v malé tečky, které se zvolna nořily do stínu příkrého srázu. Mezi skalisky znovu zavládlo věčné mrtvé ticho a jen vzdálené šelesty slabých hlasů prozrazovaly pomíjivou přítomnost člověka. Poté i ony odezněly do absolutního ticha a tato část podzemí se opět ponořila do svého věčného klidu.