Jennifer otevřela oči.

Tma. Bunda ji pří pádu ochránila, nebyla odřená ani potlučená. Někdo rozsvítil světlo. Bylo bílo - zelené a studené. Přímo vedle ní ležel Risner, víčka se mu začínala chvět. Pro jistotu ho ještě jedno udeřila do spánku. Pokud byl skutečně tak dobrý čaroděj, jak to před chvíli vypadalo, stačilo, aby se probral k vědomí a mohl jim v okamžiku usmažit mozek přímo v lebce. Asmundsen vytáhl z ruksaku další helmu a aktivoval svítící pás vytvořený briliantovým prachem nalepeným na leštěné ocelové čelo. Jennifer se opatrně postavila.
"Proč?" zeptala se nechápavě.
"Podívej se nahoru," ukázal.
Dvě poloviny kužele nyní tvořily jediný jednolitý celek.
"Zavřeli to ještě lépe než před tím," řekl Linda.
"Proč?"
"Nevím, ale měl jsem tušení, že chystají nějaký podraz. Chtěl jsem ho proto mít sebou."
Asmundsen ukázal na bezvládného Risnera.
"Je to čaroděj, musíme to s ním skončit, než se probudí."
Bylo to vlastně jedno, protože pokud je nezabije on, zabijí je jiní čarodějové. Tuhle beznadějnou myšlenku si ale nechala pro sebe. Obvykle to tak s beznadějnými myšlenkami dělávala.
Estehasy. se vzpamatoval jako poslední.
"Počkejte s tím, třeba nám pár věcí vysvětlí."
Dřepl si vedle stále bezvládného Risnera a nasadil mu kolem krku obroučku připomínající vrbový proutek spojený stříbrným kolínkem. Stáli a čekali.
Risner otevřel oči a nechápavě se posadil. Do očí se mu vkradlo poznání, okamžik vypadal naprosto vyděšeně, vzápětí ho přemohl vztek. Rozhlédl se, Jennifer si uvědomila, že to je jejich konec. Přímo cítila jeho magické soustředění. Čaroděj však najednou zachroptěl, chytil se za hrdlo a zhroutil se k zemi.