" Nechcete červené kredity, dnes mám velmi dobrý kurz. " přitočil se k Markovi podezřele vypadající starší muž, zatímco nejbližší cestující se otočili na druhou stranu a dělali, že nic nevidí ani neslyší.
" Za kolik ? " zeptal se překvapený pozemšťan, který absolutně netušil o čem je řeč, ale snažil se nebýt v žádném případě nápadný.
" Sedmdesát červených za jeden žlutý. "
Mark se zasmál. Smlouvání byla jeho silná stránka již od dob, kdy jako aspirant vstupoval do služeb SDPP a po dvouhodinové diskusi s generálem Khovem dostal takový plat, že si o něm mohli nechat zdát i velmi staří veteráni této instituce. Poslední dobou byl však v akci tak často, že ze svého platu stejně žádný výraznější užitek neměl. A pak tu byla Elsa. Milionářka Elsa, která sponzorovala jejich společné dovolené. Elsa. Jak rád by teď byl někde hodně daleko odsud. Někde na pláži, kousek od jejich letního sídla a díval se do modravé nádhery pěnících vln. Na její pružnou postavu, třpytící se tisíci záblesky drobných kapek. Na zářivý úsměv a jiskřivé svůdně zelené oči, ve kterých si mohl přečíst i ta nejtajnější přání.
" Osmdesát červených." vytrhl kapitána ze zamyšlení ten podivný chlápek.
" Ne. To je málo. Po sto nejdu." prohlásil Mark a upřel na to podivné individuum svůj zdrcující pohled.