Aktivovaný dezintegrátor konečně zavil a nad letištní plochou zazářil vířivý plazmatický výboj. Namodralý záblesk roztavil v jediném okamžiku většinu solanské techhniky a jen zázrakem se nedotkl bojového křižníku stojícího na startovací rampě. Někteří odstřelovači se prostě vypařili, jiní se s těžkými popáleninami soukali ze svých skrýší, kde zanechali do ruda rozžhavené zbraně. Kouřící letištní beton byl rozbrázděn desítkami doutnajících rýh a obnažené silové kabely v zemi začaly nebezpečně jiskřit. Znovu se rozhoukala siréna.
Ray, který právě přišel o většinu své energie, vzal opatrně Marka do náručí a tápavým krokem se vydal k bojovému křižníku. Cesta to byla dlouhá a náročná a oba pozemšťané za sebou zanechávali dlouhou krvavou stopu. Ve chvíli, kdy opatrně stoupal po schůdcích do kompresní komory, objevili se na doutnající letištní ploše první odvážlivci od pořádkových jednotek. V dálce zarachotily výstřely a kolem vstupních dveří zasvištěly kulky. Ray se opatrně protáhl dovnitř, přičemž strkal Marka před sebou. Přes pootevřené dveře viděl rychle se blížící postavy. Namířil na ně svůj laser a odpálil. A nic.