"Co teď ?" posteskla si. "Už nikdy nebudu mít klid. Nikdy to nebude jako dřív. Proč já jsem vůbec chtěla být bohatá ?" zavzlykala a pozorně se rozhlédla kolem, kde by tuto noc mohla v klidu a bezpečně přespat.
Mark s Elsou se pomalu blížili k hustému davu, který s nadšeným jásotem vítal usměvavého a věčně optimistického prezidenta pozemské unie. Jeho obrněné vozidlo se na okamžik zastavilo, aby se hned v zápětí opět dalo do svého klouzavého pohybu přeplněnou ulicí. Jedna z maminek strhla na poslední chvíli své děcko z cesty a náhle opuštěné pestrobarevné mávátko zústalo jako němý svědek několik okamžiků ležet na rozpáleném asfaltu, než jej těžká kola pancéřového monstra zalisovala do temného povrchu silnice. Jásání neutichalo a jelo se dál.
Elsa se na Marka usmála.
" Mám pro tebe dobrou zprávu. "
Stone se skepticky podíval své partnerce do očí. Neměl rád překvapení a většina překvapivých zvěstí od jeho krásné přítelkyně pro něho mívala dost nepříjemné důsledky. Na mysli mu vytanula vzpomínka, jak mu Elsa před lety jen tak mimochodem při večeři v restauraci řekla, že banka, do které si devět let poctivě ukládal své úspory z SDPP, právě zkrachovala. Hezká zajímavost. A v novinách to vyšlo až druhý den. Elsa prostě věděla vždycky všechno z první ruky. Byl upřímně zvědav, co to bude tentokrát.
Znovu si ji prohlédl. Ne, dítě s ním asi nečeká. To by se tvářila jinak. Na povýšení to taky nevypadá. Nic slavnostního. Zase ten její svůdný smích. Na co tak asi může právě teď myslet ? Hlavně ať ho nenapíná dlouho. Rozhodl se, že se zeptá.
" Jakou zprávu ? "