Pohyboval se místností kolem výklenků, vzniklých na jeho rozkaz, kde ukrýval svoje tajemné nástroje a pečlivě seřazené svazky ve stovce jazyků, živých i mrtvých. Nakonec našel to, co hledal - podivný přístroj, který téměř přede dvěma staletími vykopal v ruinách prastarého kitajského města. Masivní koule z bronzu pokrytého měděnkou, na níž byly vyryty podivné runy připomínající práci dekadentních obyvatel Lustrie.
Teclis se posadil se zkříženýma nohama před koulí Osudu a jal se hloubat o svém snu. Zdál se mu už potřetí během necelého měsíce, pokaždé živější a jasnější než předtím. Ale tentokrát k němu poprvé pradávní promluvili. Opravdu mluvil s duchy svých předků-čarodějů, jež chránili jeho zemi? Oprav¬du sáhli skrz bariéry, které je spoutávaly, a hovořili s ním? Za¬trpkle se usmál. Věděl, že sny mohly být poslány, aby varovaly nebo ublížily, ale zároveň věděl, že někdy skrz sny hovoří jen vlastní podvědomí, které tak dává tvar strachu a intuici. Nebo se ho přátelské síly či jeho vlastní nejhlubší instinkty pokoušely před něčím varovat - nebylo důležité, co to bylo. Musel jednat.
Nepotřeboval být mocným čarodějem, aby věděl, že ve světě je něco špatně. Zprávy od Orlích kapitánů hovořily o ka¬tastrofách ve vzdálených zemích. V Kitaji váleční páni povstali proti Mandátu nebes. V Arábii fanatik, jenž si říkal Prorok zákona, štval místní lid, aby očistil svou zemi od zla... a jeho definice zla zahrnovala kohokoli, kdo není člověk. Ve městech podzemní říše se hemžili skaveni. Vojska Černokněžného krá¬le opět táhla Ulthuanem. Armády elfů se shromažďovaly k ces¬tě na sever, aby se jim postavily, a elfí flotily neustále hlídko¬valy v severním moři. Před měsícem byl povolán do Lothernu, kde dvůr krále Fénixe probíral tyto události. Výsledkem jed¬nání byla výzva k přípravám na válku.