Tři

"jdou přibližně správně, ale nevím, které se stočí nahoru a které dolů."
Linda byla nervózní, chodby které vybírala stále klesaly.
"Potřebuju čas, abych se mohla rozhodnout."
Pušku držela položenou v ohbí levé ruky, přistoupila k první štole a zůstala stát se zavřenýma očima.
"Musíme tu vydržet, dokud se nebude jistá," zavrčela Jennifer.
"Každý se vezme jednu chodbu, kdo bude potřebovat pomoc, křikne."
Asmundsen nespouštěl oči z temného ústí. Reflektor si seřídil na svit do dálky, úzký paprsek prořezával tmu a osvětloval vzdálenou stěnu v ohbí. V ruce držel malý granát, kterému Estehasy říkal lepivka. V chodbě se něco mihlo a blížilo se to vpřed. Asmundsen čekal, věděl, že musí cíl zasáhnout přímo. Byl to skutečně rytíř, přesná kopie předchozího. A za ním další. Asmundsen si připravil do levé ruky druhý granát. Měl ještě třetí. Už jen deset metrů. Krátký nápřah, prudký a přímočarý hod. Granát zasáhl rytíře přímo do hrudi a přilepil se k pancíři. Rytíř zvládl dva další kroky, během nichž se nálož protavila dovnitř a explodovala.