Mark se otráveně otočil a vydal se pomalu za androidem. Uvědomil si, jak nebezpečná věc svírá jeho zápěstí. Ještě že Služba využívá komunikátor jen v nouzových situacích. Pravděpodobnost, že ho s ním teď někdo zavolá je prakticky nulová. I když.... Marka polil studený pot a chvílemi měl pocit, že má na ruce připevněnou časovanou bombu.
Pomalu a velice potichu ušli asi třetinu cesty, když tu se náhle ozvalo z okna do dvora hlasité : "Oběd !!?....."
Z druhého konce betonového plácku vyšlehl oslnivý záblesk a úzké plastexové okno se změnilo v bublající beztvarou hroudu odporně čpící hmoty. Mark se zastavil tak pruce, že se mu z opasku vyhákla měřící sonda a s třesknutím dopadla na kamennou podlahu těsně vedle špičky jeho levé boty. Energetický výboj kdoví odkud se zařízl do kamenných dlaždic a odhodil nerozbitnou sondu o kus dál společně s rozpálenými úlomky popraskaného mramoru.
Ray s Markem se tak stali svědky neuvěřitelné podívané, když oslnivé výboje déle než minutu přehazovaly sondu po celém dvoře a pokaždé, jakmile s třesknutím dopadla, proťal ionizovaný vzduch další paprsek, který ji odhodil o kousek dál. Po minutě a půl se ukázalo, že nezničitelná sonda do extrémních podmínek nebyla až zase tak úplně nezničitelná. Několik střípků z pouzdra sondy se však při její explozi bolestivě zaseklo Markovi do lýtka. Ten zaťal zuby a pomalu se vydal za Rayem na únavně rozvleklou pouť směrem k pancéřovaným dveřím.