Ale co teď ? Rád, nerad, musí vyrazit a zachraňovat. A ještě s minimem výzbroje. Ta nová úsporná opatření už mu lezla hodně na nervy. Ještě pár let a vyfasuje akorát tlampač a baterky a bude zločince přesvědčovat, aby se vzdali po dobrém, jinak někoho zavolá. Viděl to úplně jasně. A to ještě ani netušil, jak blízko se ocitl k pravdě.
" Start připraven za dvacet sekund." ozval se jeden z pilotů od řízení.
Parker přelétl pohledem všechny zelené kontrolky. Naštěstí jich byla většina, což znamenalo bezchybný chod, a vydal verdikt.
" Start povolen."
O pět sekund později se s hromovým zahřměním monstrum dalo do pohybu a Parker si vyděšeně uvědomil, že zapoměl včas odložit sluchátko komunikátoru a to mu teď děsivou silou drtí pravé zápěstí. Po několika minutách přetížení pominulo a loď se s dutým lupnutím ponořila do subprostoru. K plukovníkovi bleskurychle přispěchal jeden ze zdravotnických robotů a začal mu fixovat zlomenou ruku ještě předtím, než se Parker probral z mdlob.
" Za dvě hodiny jsme nad cílem." hlásil palubní počítač nad sténající postavou druhého pilota, který se stejně jako všichni ostatní, jen velmi těžce vzpamatovával z nepříjemného časoprostorového skoku.