Elsa se znovu svůdně usmála. " Skvělou zprávu. Měl jsi být dnes odpoledne osobně vyznamenán prezidentem unie, viď . "
" To souhlasí. " ucedil Stone.
" Ale ty jsi o setkání s podobnými osobnostmi nikdy moc nestál, že jo ."
" To je pravda, ale prezident....."
" Vyznamenání dostaneš v zastoupení od generála Khova. V novinách to bude stejně a my máme dnešní odpoledne volné. No není to nádhera ?? "
Mark zalapal po dechu.
" Ale.."
" Ale co ? Konečně budeme mít chvíli času pro sebe. Všechny ty výslechy a vyšetřování, co ses vrátil, skončily. Teď na to můžeme společně zapomenout. Ty nemáš radost ?" udiveně se na Marka podívala a přes oči jí přelétl stín pochybností.
" Ale proč ? Vždyť mi slíbili, že prezident..."
" Protože mé slovo má svou váhu." začepýřila se Elsa. " Protože jsem se stavila v jeho organizačním týmu a vysvětlila jsem jim, jak moc pro nás znamená volný čas. Měli pochopení. Nevěřil bys, ale prezident má podobné problémy."
" Takže oni mne jen tak škrtli ze seznamu ?"
" A proč ne ? Děláš, jako by tě to mrzelo. Já tě nepoznávám. Snad ses nezačal zajímat o politiku ? "