"Řekla bych,

že jsme je ztratili. Přespíme a rozhodneme se, co dál." řekla Jennifer.
Mrzelo ji, že nezastavila o pár set metrů dříve. Ve vzduchu se vznášel zvláštní kyselý zápach, znervózňovala ji nekonečná hloubka komínu. Věděla, že je to hloupost, ale bála se, aby se něco nevyšplhalo až k nim. V tichu se přichystali ke spánku, střídmě pojedli a namačkali se v těsném kruhu kolem Estehasyho lampičky. Obyčejné světlo ohně je k sobě vábilo jako svíčka hmyz.
Linda dlouho studovala mapu a když ji odložila, vypadala zamyšleně.
"Odhaduji, že jsme někde pod středem Gaardepolis."
Asmundsen tiše hvízdl.
"Podle mapy, kterou máš v ruce, tady žádné štoly nejsou."
Linda odložila pergamenový svitek a sklonila se k plamínku. Její oči se utápěly ve stínu očních důlků, hra světla a tmy změnila na okamžik obličej v pitoreskní ďábelskou masku. Jennifer si až po chvíli uvědomila, že sedí na dece napružená jako šelma před skokem a v levačce svírá nůž. Hlasitě vydechla uvolnila se. Věděla, že to je hloupost, ale připadalo jí, že se jí důl zažírá pod kůži, že ovlivňuje její chování. Přinutila se soustředit na to, co říkají ostatní.