Červená šipka

mířila na severoseverovýchod a do hloubky pod úhlem pětačtyřiceti stupňů. Jennifer nemínila zbytečně sestupovat do nižších pater, ale severoseverovýchod nebyl o nic horší směr než ostatní a proto se ho držela.
Snažili se využívat hlavních šachet, klopýtali mezi pražci kolejí pro těžební vozíky, několikrát křižovali svislé těžební komíny vedoucí k povrchu První chtěla Jennifer vyzkoušet, ale dvojčata ji zarazila.
"Kůži husí máme," pronesla střídavě na přeskáčku.
"A co?" nechápala Jennifer.
"Tex s Rexem jsou citliví na kouzla, komín je zapečetěn.," vysvětlil Estehasy.
Jennifer neoponovala a pokračovali v cestě. Snažila se případným pronásledovatelům co nejvíce stížit stopování. Třikrát změnili směr, svislé šachty s obvodovým lešením využili k pohodlnému sestupu o dvě patra, po pár stech metrech slanili do nižšího patra přirozenou puklinou ve skále. Naučili se chodit ve dvojicích vedle sebe, jeden osvětloval čelním reflektorem prostor v dálce, druhý dával pozor na zem pod nohama. Po pár hodinách se z toho stal podvědomý zvyk. Občas nacházeli pozůstatky po starých hornících. Zapomenutý špičák, kladivo, nedojedenou svačinu. Bylo zde sucho a chléb ztvrdlý na kámen přetrval celé věky. Chvíli před tím, než chtěla Jennifer vydat pokyn k bivaku, šachta skončila. Ústila do svislého komínu o průměru nejméně deseti metrů a na druhé straně už nepokračovala. Zhruba uprostřed volného prostoru viselo lano. O třicet metrů výše bylo upevněno k dvěma příčným nosníkům, dole se ztrácelo v nedohlednu.