vseofantasy

Saturday, July 08, 2006

Generál Khov měl již od rána velmi špatnou náladu. Tento posaditý chlapík, který už více než dvacet let vedl Službu, měl dnes všeho přesně až po krk. Soustředěně procházel po kancelááři a usilovně přemýšlel. Jeho holá lebka zářila mnoha odlesky v paprscích zapadajícího slunce, které pronikaly do kanceláře širokou prosklenou stěnou. Náhle se zastavil a upřel své šikmé mongolské oči do stěny, za níž se rýsovaly vznosné dominanty nejvyšších budov newyorské aglomerace.
"Peggy, okamžitě mi sem přineste podrobnou analýzu z té poslední mise na Zirdě." zahučel do zdi.
Z interkomu skrytého pod vrstvami papírů kdesi na stole se vzápětí ozvalo medové "Hned to bude. " a z chodby zazněl energický klapot podpatků.
Dveře se prudce otevřely a do místnosti vstoupila generálova osobní sekretářka. Podala Khovovi svazek papírů a upřela na něho skrz tlustá skla svých brýlí malá očka. Její hubená, kostnatá postava mírně zakolísala, pak však opět získala stabilitu a zhluboka se nadechla. " Doufám generále, že s tím případem na Zirdě něco uděláte. Všem je moc líto, co se stalo poručíku Johnosonovi na té hrozné planetě a myslí si, že byste tam měl poslat někoho zkušenějšího. Někoho, kdo nebude zbytečně uvažovat nad použitím mezních prostředků, jako chudák Johnson."
"Ale Peggy," konejšil ji generál "vždyť ten chlapík přeci není mrtvý. Ještě stále je tu naděje, že nám něco poví."
Peggy zalapala po dechu "Po tom pekle, kterým prošel se již nikdy nevzpamatuje. A vy to víte, generále !"
Khov náhle vypadal, jako by zestárl o deset let "Samozřejmě, že to vím. Ale pochopte, že pro mne není vůbec jednoduché poslat na smrt někoho dalšího. Ten Johnson alespoň nevěděl do čeho jde."