Podivné otázky

se jí honily hlavou a Elsa začínala být čím dál zvědavější. Opatrně přistoupila k začouzenému otvoru a nakoukla do dvora. Naskytl se jí neuvěřitelný pohled. Celý dvůr byl poset zuhelnatělými mršinami zpěvného ptactva a uprostřed této šílené podívané opatrnně našlapovaly dvě postavy. Mimochodem si vybavila humornou scénu z jednoho magazínu, ale velice rychle ji pustila z hlavy. V podezřelých postavách právě poznala Marka s Rayem. Mark na ni zamával a právě když na něho chtěla zavolat, co to tam vlastně dělá, přiložil si prst na ústa. Elza zůstala v tichosti, vyklonila se z okna a se zájmem pozorovala, co se bude dít dál.
"Marku vydrž, už budeme u cíle" odvysílal Ray.
"Vždyť už je na čase. Nikdy by mne nenapadlo, že cesta přes tenhle dvůr může trvat půl hodiny." odpověděl mu telepaticky Mark.
Ray přistoupil ke dveřím a opatrně stiskl zelené tlačítko ovládání. Mark tiše doufal, že magnetické panty nezabzučí příliš hlasitě, protože detektory laserů jsou zřejmě až příliš citlivé. Reklamní slogan k tomuto druhu dveří sice hlásal "Panty, které vám nikdy nebudou vrzat", ale Mark měl na reklamu svůj vlastní názor. Přikrčil se a tiše vyčkával.
Nestalo se však vůbec nic.
"Elektronický zámek je jištěn zevnitř. Základní zabezpečovací okruh nedovolí tyto dveře otevřít jinak než z druhé strany. " informoval Marka android. "Musíme se domluvit s Elsou."
Mark vzápětí udivil všechny přítomné svým hereckým výkonem. Snažil se totiž pantomimou Elze vysvětlit, že potřebuje odemknout a to se mu dařilo tak dobře, že se Elza nemohla odtrhnout od okna, aby náhodou o něco nepřišla. Mark, který si její vyčkávání vykládal jako nepochopení, přidával další a další čísla a výsledkem bylo pětiminutové představení, za které by se nemusel stydět ani velmi zkušený bavič.