"Vidím, že je to v podstatě váš dobrý přítel." utrousila Peggy.
"Dobrý ? Jeden z nejlepších. Je to jeden z mála lidí na které je absolutní spolehnutí. Bohužel ve všem. I v těch nočních telefonátech." dodal Khov.
Peggy se na něj usmála: "Takže tentokrát mu to můžete vrátit. Slyšela jsem, že odjel s Elsou Svensonovou někam k pacifiku. Mám mu zavolat ?"
Generál otevřel tlustý svazek, který měl na stole a zamyslel se. Po chvilce odpověděl : "Zavolejte mu, ať se do hodiny hlásí i s Rayem zpátky do služby. K dopravě může použít nejbližšího vojenského letadla. Jedná se o stav nejvyšší nouze."
Peggy potřásla hlavou: "Aha, tak to tedy mohu použít přímo jeho komunikátor a nemusím hledat žádné telefonní číslo." Otočila se a prudce vyrazila z místnosti.
Generál si sedl zpátky za stůl, zapálil si doutník a pomalu a dlouze se nadechl. Siluety města za prosklenou stěnou se pomalu utápěly v houstnoucím šeru, kterým probleskávaly tisíce drobných světélek vzdálených transvozidel, proudících po městských komunikacích. Khovovi začínalo být pomalu jasné, že dnes přijde domů hodně pozdě.