V kabině něco cvaklo a světla u stropu zamihotala. Ovoid se otočil zpět k Rayovi a švihl chapadlem. Pozdě. V tu chvíli již android pevně svíral v jediné ruce desku s paměťovými čipy řídícího počítače, kterou vzápětí vytrhl ze stojanu. Řídící pult pohasl a ovoid znehybněl. V nenadálém tichu si android uvědomil, že slyší nějaké tiché a nepříjemné syčení. Vzhlédl na monitory u stropu a zděsil se. Letištní technici propalovali do lodi svými svářecími automaty dlouhé černé rýhy se zjevným úmyslem dostat se dovnittř.

Ray se pomalu nadzvedl, přičemž se musel přidržovat svou jedinou rukou vnitřní konstrukce energetické sítě centrálního počítače, jejíž víko odkopl stranou. Energetická rezerva hlásila 30 sekund funkčního provozu, nežli upadne do elektronického komatu. Bleskurychle odjistil pancéřové kryty na prsou a třesoucí se rukou vysunul dvojici drátů. Pak začal pozvolna ztrácet vědomí a orientaci. Z poslednních sil zalovil v jiskřícím silovém vedení a namátkově je někam připojil. Obraz se znovu rozjasnil a do androidových obvodů se začala vracet životně důležitá energie. Ray se sesul ke stěně a usilovně přemýšlel.