Android zamířil ke vchodu do lékařského bloku. Vstupní propust se automaticky otevřela a to, co uviděl pak, nemohl zapomenout prostě nikdy. Ve ztichlé hale byla tma, jen nad operačním sálem zářily dva silné reflektory. Všechny monitory pro kontrolu životních funkcí svítily červeně a hlásaly pacientův kritický stav. Markovo tělo leželo bezvládně v zakrvácených zbytcích biologického sarkofágu, který se při snížené tělesné teplotě velmi rychle rozkládal. Odporné monstrum s mnoha chapadly v pravidelných časových intervalech mlátilo něčím těžkým do bezvládné hmoty na operačním stole a zbývajícími pěti chapadly s ostrými nástroji odhánělo dotěrně útočící malé úklidové roboty, z nichž několik s proříznutými hadicemi od hydraulických převodů tiše skomíralo u zakrvácené stěny.
Ray neváhal ani vteřinu. Dezintegrátor se mu automaticky vysunul za zápěstí a ve zlomku sekundy ožehl polovinu operačního sálu. Jen na poslední chvíli dokázal zděšený android ztrhnout svoji děsivou zbraň stranou, aby nezničil jedinou naději na Markovu záchranu. Jednal bleskurychle a téměř instinktivně. Už když se odrážel ke skoku, aktivoval lasery, které mu v obou ukazováčcích tiše bzučely. Ještě v průběhu letu odsekl ze zubařského robota nejnebezpečnější chapadla a po dopadu roztavil zbytek. Ubohý robot neměl ani čas zaregistrovat Rayovu přítomnost a změnil se v hromadu rozžhavených na jemno naporcovaných trosek, které začali zbylí roboti z úklidové čety okamžitě odnáášet do kontejnerů.