" No, hlavně, že jsme to přežili." odtušil plukovník Parker " Jen tak mimochodem, na jakém trenažeru jste se, mladíku, učil létat s modulem ? "
" Na trenažéru galaktické policie, dvě hodiny před odletem." odvětil technik." Moc mi to nešlo, ale patří to k výcviku."
" Měl jsi mě na to upozornit dříve, pilotoval bych já."
" Byl jste v bezvědomí, pane."
" To nevadí ! ", odsekl Parker." I v bezvědomí bych pilotoval lépe, než vy."
" Dobře." ucedil technik " Až budete příště v bezvědomí ...."
Nedořekl. Nebyl zvyklý příliš často lhát a v tuto chvíli upřímně litoval, že vůbec kdy Parkera do modulu bral. Taková nevděčnost. Kdyby měl alespoň špetku uznání. On je přece radarový specialista, a dobrý. To potvrzovala i skutečnost, že se předpokládaný solanský křižník z mezipropstopru skutečně vyloupl. To přece nikdo jiný nepředpokládal. Ale létat s modulem ? Proč ? Transvozidlo se řídí jinak a podstatně lépe. Míň škube a přistává automaticky. Tyhle zastaralé moduly stejně vyhrabali určitě odněkud z předpotopních skladů. Někdo musel dostat pěkný úplatek, aby je policie zařadila do výzbroje.
Technik celý vzteklý seděl ztuhle u řízení a přemítal o nevděku a příkořích světa, zatímco Parker s hlasitým šátráním hledal spínač osvětlení kabiny. Tisíce stonků rostlin se nad kopulí z průhledného plastexu opět sepjaly do neproniknutelných snopů a v modulu přestávalo být vidět.