Zpěněná krev,

prudký tlukot srdce, bolest v celém těle. Kapitán cítil, že se začíná probírat. Nemá moc času. Kryt v přilbě se s tichým šelestem pomalu odsouval a odhaloval fantatastický výhled na neznámou krajinu. Vysoké tóny generátoru postupně sílily, až donutily Marka úplně otevřít oči. Opatrně zamrkal a snažil se najít nějaký orientační bod. V této neznámé krajině to nebyl žádný velký problém. Trojice pyramidových výčnělků nad obzorem byla jediným spolehlivým ukazatelem v této nepřehledné změti zeleně a horských masívů. Aniž si to uvědomil, nasměroval kapitán svoji kapsli tím směrem.
" Cíl identifikován, vysílač Johnson lokalizován tři kilometry pod povrchem severně od pyramid. " hlásil Ray.
" A co modul, jak je na tom ? " zeptal se Mark.
" Zatím se bez problémů navádí na přistání v džungli." konstatoval suše android.
Kapitánem zacloumala vlna spravedlivého hněvu. Takové utrpení, spousta bezpečnostních opatření a všechno zbytečně. Taková byrokracie.
Náhle Markovi zadrnčel v přilbě vzrušený Rayův hlas. " Modul právě dostal přímý zásah jadernou střelou. Okamžitě přestal existovat. Od této chvíle jsme bez spojení se základnou. "
Kapitán pocítil zcela nepatrný záchvěv spokojenosti. Alespoň, že to nebylo zbytečné. Naklonil se ke komunikátoru. " A proč ta panika. To se přece dalo čekat, že na nás zaútočí."
Vzápětí se ozval opět chladný syntetický hlas. " Jenže oni nezaútočili."
" Cože ? A kdo tedy ?"
" Střela přilétla zvenku. "
" Takže ne z asteroidu ? Jak je to možné ? Vždyť tam nikdo kromě nás nebyl."
" No právě." ucedil android. " Podle mých výpočtů vyslal střelu Ray 2 z našeho křižníku, ale nevím proč a nemohu se s ním spojit."
" Jak dlouho nemáš spojení ? "
" Teprve několik sekund. Od výbuchu."