O chvilku později zaznělo z hustého dýmu táhlé zavytí a úzký sloupec energie odkudsi z nitra chodby přeťal jeden z vnějších sloupů držících klenbu. Kamenné štěpiny se rozstříkly do okolí a stavba se začala hroutit. Ray se na poslední chvíli odrazil od stěny skočil za Markem do útrob podivného jehlanu. Nutno dodat, že ani on nepředpokládal, že za hustou clonou dýmu se nacházejí dlouhé, prudké kamenné schody, které mizí kdesi v podzemí. O několik okamžiků později následoval svého kolegu od SDPP, škobrtl o první schod a pak mu již nebylo pomoci. Gravitace zde byla sice podstatně menší než na Zemi, ale správně sešikmené schodiště dokáže pravé divy. Alespoň že se ovládl a nevystřelil z dezintegrátoru. Mohlo být ještě o něco hůř.
Když se těžce pomlácený Mark znovu postavil a podpírán Androidem váhavým krokem vykročil do spletitého labyrintu chodeb, zazněl odněkud shora hromový rachot.
" Tlaková vlna výbuchu člunu zřejmě právě dorazila." hlásil Ray.
Mark se podivil. " Není to nějak moc silné ? Co to bylo za bombu ? "
" To nejsilnější, co na křižníku bylo."