Plukovník

Plukovník zamrkal a upřel na technika svůj stále ještě mírně zakalený zrak.
" Kdo jste ?"
" Radarový operátor šest, pane. Podařilo se mi zachránit modul i vás. Právě provádíme třetí oblet nad asteroidem."
Parker zavzpomínal. V útržcích se mu vybavovala vana, vytékající bojler s teplou vodou, porouchané antigravitační zařízení a vyčerpávající cesta dlouhou chodbou napříč křižníkem. A pak nic.
" Co se stalo s lodí ? "
" Nevím, pane. Ale je možné, že už neexistuje."
" A posádka ?"
" Nikdo nepřežil." technik cítil výčitky svědomí, ale uvědomoval si, že je to všechno už dávno pryč. Třeba tomu ani nemohl zabránit. Velitel byl takový natvrdlík, že než by mu to došlo, přímý zásah by už stejně mezitím měli. Uklidnil se.
" Promiň." plukovník si jeho rozpaky vyložil jako hluboké pohnutí a litoval ho. Parker byl starý voják a o posádku již několikrát přišel. Nebylo to nic nového. Bude to pěkná dřina, zapamatovat si jména nových členů posádky, až se vrátí na Zemi. Jestli se vrátí. Ale tenhle nováček, kterého ani neznal, to zřejmě nesnáší nejlépe. Bude nutné rozjet nějakou akci, aby neměl čas podléhat depresím. Parker si vzpoměl na poslední protišokové školení, které absolvoval krátce před odletem a zavelel : " Jdeme na přistání, ať to máme za sebou."
" Ale kam ? " podivil se technik. " Už jsem to oblétl potřetí a žádné centrum civilizace jsem nenašel. "
" Zapni infradetektor. Zjistíme, kde mají energetické zdroje."
Zelená barva obrazovek se přelila v červeň, která se hemžila desítkami drobných pohyblivých bodů."