SDPP

Podle interních směrnic SDPP se jednalo o vojenskou záchrannou akci na cizím území a proto musely být použity kapsle. Marka to nijak nepotěšilo a když zjistil, že mu palubní počítač přibalil do výbavy i malou příruční jadernou pumu, proklel všechny fanatiky, kteří v teple svých kanceláří v pohodě vymýšlejí válečné směrnice. Vždyť jdou jenom zachránit nějakého agenta, kterého podle Markova čistě soukromého názoru stejně není vůbec žádná škoda. Tak proč, proboha, plýtvají tolika prostředky a energií. A teď ještě ty kapsle.
" Dvacet sekund do odpálení." hlásil strojově chladným hlasem Ray.
Mark se začal potit. Přetížení dvanáct gé, které ho v příštím okamžiku očekávalo, mu dělalo dost těžkou hlavu. A bude ještě těžší. Bude to sice jenom okamžik, kdy speciální nálož v kapsli zmírní náraz výstřelu, ale stejně to bude strašné. Kapitán proklel všechny Solaňany, kteří přišli na ten hloupý nápad, vybavit své křižníky tímto pozemským válečným vynálezem. Kapsle byly sice praktické pro vojenské akce typu komandos, kdy jste ze stratosfééry vystříleli nad kontinent svou elitní jednotku a pak už jen s uspokojením sledovali, jak tam všechno hoří a doutná, ale na akcích SDPP se podobných vymožeností obvykle nepoužívalo.
Pravda. Patřilo to k základnímu výcviku. Ale to už je dávno a Markovi na to zůstaly jen hrůzné vzpomínky ve kterých mu splýval děs a utrpení z odpáleného výsadku s bolestmi hlavy z levného alkoholu, kterým se snažil nabýt opět duševní rovnováhy. A teď je to tu zas. Zlomyslný počítačový program Ray 2 pro něho připravil hotové peklo. Dokáže to přežít ? Nebyl si vůbec jist.