Opreátor

se skláněl nad plukovníkovým tělem a snažil se nahmatat tep. Slabé záškuby v pravém zápěstí svědčily o Parkerově tuhém kořínku. Technik se sehnul a přehodil si svého nadřízeného přes rameno.
Za galaktické války, kterou vedly mezi sebou Solan a šest sousedních planet, by mu zřejmě podobný hrdinský čin vynesl vysoké vyznameání, nebo alespoň doživotní úctu všech spolubojovníků, ale tady nic podobného čekat nemohl. Vlastně ani nevěděl, proč právě teď zachraňuje život nějakému vojákovi, kterého ani pořádně nezná. Ale to právě teď ani vědět nepotřeboval. Prostě ho chtěl zachránit a to stačilo. Třeba už je stejně pozdě..
Opatrně naložil Parkera do modulu a přiložil mu na hlavu sondu diagnostického programu. Měl trochu výčitky svědomí, že svým příchodem narušil vzduchotěsnost celého systému a nebyl si ani jist, zda se plukovník nezhroutil vinou tepelného šoku nebo přechodného nedostatku kyslíku. Teď už na tom nezáleželo. Automat navlékl Parkerovi speciální kombinézu, ze které mu začaly do žil proudit husté směsi vitamínových koncentrátů a povzbuzujících prostředků. Jistící popruhy obepjaly již tak nehybnoou sedící postavu a automat hlásil přípravu na start.