Rozžhavený modul se zaburácením právě prorážel nejvyšší vrstvy umělé atmosféry asteroidu. Vířivé turbulence rozechvívaly každičký segment jeho složité konstrukce až na hranici únosnosti a oba agenti SDPP se chvěli dychtivým očekáváním ve svých výsadkových kapslích.
Mark si právě zmateně opakoval dětskou říkačku, kterou mu poradil výcvikový psycholog a snažil se zapomenout na podivnou směsici nervozity, napětí, rozjitřených smyslů a neidentifikovatelného strachu, která v bouřlivých poryvech cloumala jeho neurony. Ray v sousední kapsli na tom byl o poznání lépe. I elektronický mozek si byl schopen uvědomit hrozící nebezpečí, ale bylo to nebezpečí předem naprogramované, neodvratné a prostě k němu dojde. Andrid seděl zcela klidně a soustředil se na správné načasování výsadku. Na něm teď záviselo všechno. Pravděpodobnost zásahu v atmosféře nepřátelské planety byla vysoká a běžný výsadkový modul v takových podmínkách neměl skoro žádnou šanci na přežití. Protiradarová ochrana pracovala již několik sekund na plný výkon a rozstřikovala do étheru kolem výsadkového člunu směsici vln nejrůznějších kmitočtů, které společně s dohořívajícími zbytky vnějšího radiačního krunýře, rozprsklého před několika okamžiky do atmosféry, dávaly šanci na několikaminutové zmatení nepřítele. Modul však přesto nebyl bezpečný.