Mark usilovně přemýšlel a bylo to na něm vidět.
" Ale no tak, Marku. Pořádně si prezidenta prohlédni. Vidíš ho naposled. Příště snad možná v televizi, protože tohle je prý jeho poslední veřejné vystoupení v tomto období. Proslýchá se, že rozvědka zjistila, že ho solaňané chtějí zabít. Takový nesmysl. Vždyť za každým druhým rohem čeká podobný panák na svou životní šanci a mohli by je, pro mne, za mne, střílet třeba každý týden."
Elsa se vlídně usmála a otočila se k Markovi, ale ten se nesmál. Energickým pohybem odstrčil svoji překvapenou partnerku stranou a zahleděl se přes davy směrem k náměstí, kam mířila prezidentská limuzína. Jeho tvář se zkřivila soustředěním, když odhadoval čas potřebný ke zdolání několikasetmetrové vzdálenosti. Vyjde to. Nic jiného mu nezbývá. Z plných sil vyrazil do husté změti těl, které rozrážel hlava nehlava. Zděšené výkřiky nebral na vědomí a bezohledně postupoval stále vpřed, jako přírodní živel. Ztrnulá Elsa jen beze slova zírala na spoušť, kterou před jejíma očima právě způsobil jeden z největších a nejohleduplnějších gentlemanů, jaké kdy potkala. Byla v šoku. Desítky raněných a naříkajících postav se pomalu trousily z davu. Ten však paradoxně nijak neřídl. Byly tu tisíce lidí a všichni chtěli vidět svého milovaného prezidenta. Člověka, který reprezentuje všechno dobré, co se ve vesmíru za poslední desetileté volební období událo. Člověka, který dovedl unii k prosperitě, který výhodnými smlouvami s jinými civilizacemi zajistil zásoby energie pro příští desetiletí. Člověka, který snad ani nebyl člověk. Masmédia ho povýšily na boha. Byl to symbol. Symbol síly a úspěchu. Kdo ho uvidí živého, může se tím chlubit do konce života. A to právě dnes platilo dvojnásob.