Během jediného úderu srdce jeho duchovní oko přeletělo pustiny Chaosu tak blízko vlivu té polární ohavnosti, jak si jen troufl. Viděl obrovské pluky bojovníků v černé zbroji tábo¬řící na chladných pláních a hordy ohyzdných rohatých bestií, které je následovaly. Zkoumal mohutné proudy energie Chao¬su, hnané vichry magie, ale neviděl nic, co by mohlo způsobit narušení jeho ostrovního domova. Nicméně ta mohutná vojska ! byla znepokojující. Byla větší než cokoli, co by slábnoucí moc elfů mohla zvládnout, a přitom věděl, že je to jen malá část shromažďujících se temných sil.
Vyslal kouli obloukem po obloze k prastarému městu Praag a viděl, že je dosud v ruinách, i když se ho lidé usilovně snaží znovu postavit. Bylo zajímavé, že tam byli i trpaslíci. Zdálo se, že dávní nepřátelé jeho národa přišli v hodině nouze lidem na pomoc.
Nechal své oči prodlévat nad mohutnou citadelou, zaha¬lenou kouzly, kterými nedokázal proniknout ani on. Uvažoval, ! co je skryto v hlubinách pod opevněnou věží. Jaké staré tajemství žene armády Chaosu na tohle místo znovu a znovu? Jaké starobylé kletby nutí lidi obnovovat toto strašidelné město navzdory nekonečnému cyklu ničení? Tyto úvahy byly zajíma¬vé, ale nikam nevedly. Jen to potvrzovalo to, co slyšel - ve Starém světě probíhala největší dobyvačná válka za celá sta¬letí. Obával se, že na její zastavení bude třeba víc než síla lidí a trpaslíků.
Zvedl zorný úhel výš, dokud pod ním neležela křivka spí¬cího světa. Linie moci proudily nocí jako obrovská pavučina. Viděl je i skrz bílé vířící spirály mraků. Pozorně je sledoval a hledal vodítko, až je nalezl. Ze severního ostrova Albion byly linie moci, obvykle proudící k Ulthuanu, velice slabé. Občas zablikaly a zbledly. Občas zazářily jasněji a přes moře směrem k ostrovnímu kontinentu letěly mohutné pulzy energie. Z pustin Chaosu se řítily pulzy moci směrem k Albionu a tam mizely. Z Albionu se proudy hnaly dál ve vlnách směrem k Cí¬sařství, Bretonnii a Ulthuanu.