Tyrion se zazubil a pokrčil rameny. „Doufám, že jsi ty lekce zvládl dobře, bratříčku."
Blahosklonnost v jeho tónu Teclise velice podráždila, ale skryl to za trpký úsměv. „Kéž žiješ tisíc let, bratře."
„I ty, Tec lisí z Bílé věže." Tyrion ustoupil s obvyklým skvě¬lým načasováním gryfovi z cesty a předvedl dokonalou dvor¬skou poklonu.
Teclis zamával ženám a svým sluhům, zatáhl za otěže a če¬kal. Gryfovy boky se pod ním stáhly, jak se svaly napjaly ke skoku. Ucítil v žaludku chvilkové zhoupnutí, když se tvor odrazil vpřed a vrhl se do prostoru volným místem v balkonu. Na krátký závratný okamžik viděl pod sebou celé město od chrámového paláce krále Fénixe po velkou sochu Aenariona, jež v přístavu vítá vracející se námořníky - to vše osvětlené zlatavým slunečním svitem Ulthuanu.
Žaludek se mu zhoupl, jak gryf klesl k zemi. Na chvíli ho ovládla panika. Zachycovací postroj, který před chvílí vypadal jako dobrý nápad, se nyní stal smrtící pastí. Během několika chvil, které mu zabere rozepnutí postroje a levitační zaklí¬nadlo, se se svým ořem roztříští o mramor dole. Bojoval s nut¬káním zavřít oči a sledoval, jak se k nim blíží střechy vilek nižší šlechty s purpurovými střešními taškami.
Pak gryf s hromovým zarachocením rozpřáhl své mohutné perutě, které tloukly do vzduchu silou bouře. Klesání, které Teclisovi málem zastavilo srdce, přestalo a na chvíli se zdálo, jako by se tvor vznášel ve vzduchu zachycen mezi gravitační silou a silou svého stoupavého pohybu. Teclise zaplavil pocit beztíže, směsice hrůzy a veselí, a potom gryf začal mávat kříd¬ly silněji a jeho gigantická magická síla zvítězila nad přitažli¬vostí země.