Bylo třeba dohlédnout na použití zařízení Prastarých a ujistit se, že dobře slouží Chaosu. Přesto by se Grumova ctižádost dala využít. Znovu pohlédl do krystalu, jestli bratr sleduje jeho myšlenky. Lhoigorův úsměv mu napověděl, že ano.
„Víš, co se stalo s posledním čarodějem, co se mi vysmí¬val?" zeptal se Grume výhružným hlasem. Měl sebedůvěru člověka, který ví, že má na dosah ruky malou armádu bestií. Ztráty způsobené trolobijcem a jeho přáteli zmenšily jeho voj¬sko jen asi o pětinu.
Kelmain potlačil zívnutí. „Řekl bych, že jeho duše nakrmila démona, který sídlí ve tvém obušku," odpověděl. „Nebo jsi ho nabídl jako svačinku svému ochránci, knížeti démonů? Zapo¬mněl jsem. Člověk se v dnešní době setkává s tolika mocnými válečníky Chaosu, že si prostě nemůže zapamatovat všechny ty strašné tresty, které vyměřují těm, kdo se jim vysmívají."
„Hraješ nebezpečnou hru, čaroději," řekl Grume. Jeho