Solaňan připravil vysílač a zamířil parabolickou anténu směrem, kde se měl podle posledních informací nacházet nepřátelský křižník. Chvíli mu trvalo, nežli oživil všechny okruhy a z éteru se ozvalo přerývané :
" Ozvěte se. Pomozte mi. Nenechte mě tady. Přece mě tady nenecháte.... Jsem Johnson. Agent Johnson od SDPP. To mi opravdu nikdo nepomůže ? Jsem ztracen....." syntetický hlas ubohého pozemšťana propukl v depresivní pláč zlomeného člověka, když se z přijímače ozvalo.
" Tady Ray 2. Udejte přesnou pozici, zapněte si zaměřovací vysílač a my vás najdeme."
V éteru zapraskalo a pak se rozhostilo ticho. Solaňan přemýšlel, jaké emoce asi musí cloumat zlomenou bytostí, uvězněnou v biočipech kovově lesklého hranolu.
" Vy..., vy jste tady ? Skutečně ? Já...já...tomu nevěřím. Já umírám....Pomoc ! .....pom...."
Solaňan postupně zeslaboval výkon vysílače a poslední pozemšťanova slova utichla v šumu. Nechtěl riskovat, že jeho výtvor řekne něco nemístného, jako že třeba nemůže najít zaměřovací vysílač, protože nemá žádné tělo nebo něco podobného.
Nadefinoval zaměřovací kmitočet SDPP podle nejnovějších tabulek a zapnul solanský vysílací automat. O chvilku později dorazily slabé vlny a tiché hvizdy i k zaměřovacím detektorům u kterých vyčkával Ray 2.