" Tak je necháme zaútočit jako první. Budou muset vypnout štíty a pak je zasypeme mířenými střelami."
" Slyšel jsem dobře ?? Říkal jste mířenými střelami ? Proč nepoužijeme naváděné hlavice ? " zíral důstojník na svého nadřízeného.
" V době našeho startu byly dvě třetiny našich řízených hlavic na pravidelném seřízení a nevidím důvod, proč by dálkově řízené střely měly mít nižší vojenský efekt. Výcvik na to máte, tak zaujměte své místo u řízení. Prvních pět střel řídíte vy. A miřte přesně ! "
" Přesně na co ? "
" To je snad jasné, že na malé útočné stroje. Až když zachytíte gravitační obraz solanských křižníků, znamená to, že vypnuly silové pole a pak použijeme našich zbývajících pět řízených střel s jadernou náloží. Okamžitě po jejich odpálení letíme zpět za čtvrtou planetu. Nevím, kolik toho náš štít dokáže vstřebat." plukovník se na svého podřízeného povzbudivě usmál a doufal, že tím diskuse skončí. Už mu docházela fantazie a v povzbuzování posádky měl již od prvních letů značné problémy. Nikdy mu nevěřili, že to dopadne dobře. Nechápal proč. Je pravda, že většinou ztroskotali a prohráli co šlo, ale to už je asi věčný úděl galaktické policie. Parker měl tuto práci rád. Cítil se důležitý a hlavně užitečný. Vždyť je to vlastně on, kdo tvoří dějiny pozemské unie a zbývajícího vesmíru, kdykoliv bojuje s piráty, se solaňanny nabo s dezertéry z vlastních řad. Kdyby tu nebyl on a jemu podobní, tak by téměř polovina pozemských novin neměla o čem psát. Skutečně. Vždyť poslední dobou už pravidelně dostával od některých redaktorů provize za záznam dostatečně dramatických kosmických soubojů, o které poslední dobou nebyla vůbec nouze. Postupně mu tak vznikl docela slušný vedlejší příjem.