Mark

se ho snažil uchlácholit a přitom se opět přitočil o trochu blíž.
" Neboj se, vůbec to nebolí. Je to jenom jako když zhasnou světlo. Ani o tom nebudeš vědět. A probudíš se jako vyměněný a v pořádku."
Rayovi stuhly rysy.
" Nenechám se vypnout. Nikdy. A od nikoho. To se radši zničím sám."
Prudce se otočil a bleskurychle vyrazil do všeobjímající tmy ponuré chodby. Kapitán po něm znovu skočil, ale bylo pozdě. Rayovi nemohl v tuto chvíli stačit nikdo. Sprintoval tmou jako o závod a vzápětí se pozemšťanovým očím beznadějně ztratil. Ještě dlouhou chvíli dozníval klapot androidových výsadkových bot a pak se i poslední zbytky jejich ozvěny ztratily za vzdáleným zákoutím boční chodby. Byl pryč. Ale opravdu definitivně ? Hrozba stále zústávala. Mark se otočil zpět ke žhnoucím zuhelnatělým zbytkům čehosi, co bývalo před chvílí příslušníkem vesmírné policie. Pak se znechuceně sehnul a energickými fackami začal probírat Parkera k vědomí.